Lidé, zvyky, náboženství

Etnické složení Thajska

Thajci 75 %, Číňané 14 %, ostatní 11 %. Původně žili Thajci v provincii Yunnan v dnešní jižní Číně. Proto se thajština podobá zejména v tónech Čínštině. (viz kapitola Jazyk). V prvních stoletích druhého tisíciletí se Thajci ve značných počtech stěhovali na území dnešního Thajska a mísili se s obyvatelstvem již žijícím v této oblasti. Mimoto nastávalo velké stěhování národů kdykoli nastala v teritoriu změna politické a vojenské převahy. Válečných konfliktů masových rozměrů bylo více než dost a chybějící vojáci se často nahrazovali po statisících zajatci sousedních států. Thajsko, nebo spíše Siam, má také dlouhou tradici v udělování politického azylu různým skupinám ze sousedních zemí, které prchaly ze svých domovů kvůli náboženské nebo etnicky motivované perzekuci. Vietnamští křesťané, Monové z Barmy a političtí disidenti z Kambodži hledali a přijímali úkryt v Thajsku ne těsně po vietnamské válce ale už před staletími. A konečně se sem stěhoval i obrovský počet Číňanů již od časů kdy sami Thajci získali toto území. Číňané spíše přicházeli za obchodem než z náboženských nebo politických důvodů. Syn čínského otce a thajské matky Taksin, byl dokonce thajským králem od roku 1767 do roku 1782. Velké oblasti severního Thajska byly po mnoho staletí pod vlivem Barmy, což se projevilo zejména v architektuře ale také v etnickém promísení obyvatelstva. Mimoto je tato oblast tradičním domovem řady horských kmenů.

Etnické a náboženské konflikty

Po desítky let se dokola omílalo, že „v Thajsku neexistují etnické konflikty a že lze mluvit jen o tichých vnitřních rozporech, v nejjižnějších muslimských provinciích království, které jsou způsobeny různým náboženstvím a ne etnickými problémy a že se zde nevyskytují žádné vážné separatistické tendence.“ Byly to idylické doby a na venek se to tak i mohlo jevit. Pod povrchem dikce oficiálních prohlášení ovšem doutnal nesmiřitelný konflikt. K tomu přispěly dva faktory. Za prvé, dlouholetá nepřímá snaha vlády o zvýhodňování buddhismu, zejména ve školství. Za druhé, celosvětová eskalace militantních muslimských fundamentalistů, zejména po útoku na New York v roce 2001. Výsledkem je neřešitelný latentní konflikt v provinciích Yala, Narathiwat a Pattani. Je doprovázen zvýšenou přítomností armády, určitou formou vyjímečného stavu a obětmi na životech na obou stranách, které jsou na denním pořádku.

Náboženství

buddhismus 94,6 %, muslimské 4,6 %, křesťanství 0.7 %, jiné 0.1 % (2000)

Hill tribes

– horské kmeny – tento termín se vztahuje na etnické minority žijící v hornatých oblastech severního a západního Thajska. Thajci je nazývají chao khao, což doslova znamená lidé z hor. Každý horský kmen má svůj vlastní jazyk, způsob oblékání, zvyky a víru. Většina kmenů je polonomádského původu a během posledních 200 let se do Thajska přistěhovaly z Tibetu, Myanmaru, Číny a Laosu. Oficiálně je rozlišováno zhruba deset různých horských kmenů, ve skutečnosti jich může být až dvacet. V roce 1999 se počet jejich příslušníků odhadoval na 570 000. Nejpočetnější kmeny se jazykově řadí do 3 skupin: tibetomyanmarské (Lisu, Lahu, Akha), karenské (Karen, Kayah), austrothajské (Hmong, Mien).

Tolerance a pohostinnost

Thajsko je na celém světě proslaveno svojí tolerancí a pohostinností a průměrný turista nebude mít žádné potíže přizpůsobit se místním zvyklostem. Každý návštěvník, který vstoupí do neznámé společnosti by měl dělat pouze věci kterými si je naprosto jist a vyhnout se tak mnoha nepříjemným situacím. V podstatě, vše je pouze věcí zdravého rozumu a dobrého vychování – a ne vše je zásadně odlišné od standardů chování v jeho vlastní zemi – ale několik pravidel společenského chování je thajskou specialitou a zde na ně bude poukázáno.

Úcta k monarchii a náboženství

Thajsko má hlubokou, tradiční úctu ke své královské rodině a návštěvník by měl být proto velice opatrný a měl by vzdávat patřičný respekt králi, královně a královským dětem. Před každým filmovým představením nebo jiné veřejné události se hraje státní hymna a promítá se portrét krále. Přitom publikum stojí. Pokud navštívíte nějakou veřejnou událost na které je přítomen člen královské rodiny je nejlepší způsob chování sledovat zástup a dělat to co dělá on.

Urážka monarchie

a majestátu je pravděpodobně největší faux pas, které může cizinec v Thajsku spáchat a jistě se za to na Vás bude každý Thajec v lepším případě velice zlobit, v horším případě se vystavujete soudnímu stíhání a vysokým trestům. Počmárat nebo potrhat bankovky nesoucí portrét krále je těžký přestupek. Dokonce je jenom pomačkat není vhodné a svědčí to přinejmenším o špatném vkusu. Thajci jsou velice pozorní a citliví při jakémkoliv zobrazování portrétu krále a budou Vás velice bedlivě sledovat jestli se nedopouštíte jakéhokoliv urážlivého jednání. Můžete například spatřit poštovní úředníky odstraňující známky z dopisů přinesených cizinci, ale ne kvůli tomu, aby si známky ponechali, ale proto aby portrét krále byl nalepen ve vzpřímené poloze (cizinci nalepují známky často vodorovně).

Buddhovy vyobrazení

Stejně tak je potřeba chovat nejvyšší respekt ke všem obrazům Buddhy. Všechny jsou považovány za posvátné, bez ohledu na to, zda jsou staré nebo nové, velké nebo malé, v celku nebo jenom fragmenty, bez ohledu na jejich uměleckou nebo tržní cenu. Pokud jde o pravidla chování v chrámech doporučuji pozorně pročíst kapitolu náboženství.

Společenské chování

Pravidla společenského chování nejsou již tak striktně definována jako ohledně monarchie a náboženství. Zvláště to platí v Bangkoku, kde je západní způsob života lépe známý a přijímaný než ve zbytku země. Nicméně, to co je přijatelné v Bangkoku může být mnohem méně přijatelné na venkově kde jsou staré zvyklosti ještě velice silné. Zde je několik pravidel, které byste měli mít stále na mysli.

Pozdrav

Thajci si při setkání nepodávají a netřesou rukama. Místo toho sepnou ruce jako při modlitbě, tak aby špičky prstů směřovaly přibližně do výše obličeje a lehce skloní hlavu. Toto gesto se nazývá vaj. Obecně platí, že vždy první pozdraví osoba mladší a starší mu stejně odpoví. Dobře se podívejte jak to dělají a dělejte to také tak. Nic tím rozhodně nezkazíte, ba právě naopak.

Zdvořilé poděkování

Stejně nic nezkazíte, když budete za cokoliv velice zdvořile děkovat, nebo když budete v hovoru často používat zdvořilostní a děkovací slovo „khrab“. Zde platí čím více, tím lépe.

Nohy a hlava

Za hrubý prohřešek je považováno dávat nohu přes nohu a směřovat s ní k druhé osobě, tak aby se jí tato musela vyhnout. Noha je považována za pokorný úd a není vhodné s ní kamkoliv ukazovat. Thajci věnují největší pozornost hlavě jako nejvyšší části těla – myšleno obrazně i doslovně. Není vhodné komukoliv poklepávat nebo se dotýkat hlavy a to ani při přátelském gestu. Podobně, jestliže sledujete nějaké thajské shromáždění, můžete pozorovat, že mladí lidé se snaží držet hlavy níže než starší a snaží se působit dojmem, že jsou níže než oni. To samozřejmě pokaždé není možné, ale tato snaha se očekává a úsilí se oceňuje.

Veřejné projevy zalíbení

mezi muži a ženami nejsou vhodné. Je sice možno někdy spatřit velmi mladé amerikanizované thajské páry, které se drží za ruce, ale pouze mimo společnosti. Daleko častěji ale uvidíte jak se za ruce vedou dívky, zejména školačky nebo studentky. To je ovšem gesto zcela přátelské.

Projevy špatné nálady

obzvláště na veřejnosti, nevedou zhola k ničemu. Rozzlobený obličej je známkou špatného chování. Požadavky nebo dokonce protesty je nejlepší podávat s úsměvem, spíše jako nesouhlas s něčím nebo ještě lépe jako drobné nedorozumění.

Oslovení

Nesmíte být překvapeni, že budete oslovováni pouze křestním jménem místo příjmení. Před jméno kladou Thajci titul „khun“ (pan, paní, slečna). Příjmení jsou v Thajsku teprve nedávný vynález a velice často jsou velice dlouhá a složitá. Thajci mají ovšem rádi oslovení krátká a zvukomalebná a často používají velice krásné přezdívky.